Také se ti zdá, že se smajlíky doslova roztrhl pytel? Dříve nový nástroj pro zpestření chatování, dnes rozšířil své teritorium do emailů, příspěvků na blogu, článků, smsek, ale dokonce i mimo elektronickou komunikaci, třeba do vzkazů nebo různých osobních poznámek.
Nejčastější podoba smajlíku jsou dvě tečky a polovina závorky, ať již psané svisle nebo vodorovně, podle toho, jak jsme zvyklé, a jak také, který nástroj umožňuje. Funkce smajlíku je jakýsi citový doprovod naší odpovědi. Proto nejvíce převládají smajlíci usmívající se 
, smějící se 😀 , nebo naopak nenadšený 
Podle odborníků se dal vznik smajlíků předpokládat, protože při neosobní komunikaci nám chybí možnost sledovat či vyjadřovat škálu pocitů a některá tvrzení by tak mohla třeba vyznít jinak než bychom chtěly.
Například vzkaz – Mrzí mě to v kombinaci s usmívajícím se smajlíkem vypadá jako jemné škádlení, v kombinaci s chechtajícím se smajlíkem – Mrzí mě to :D, už jako zřetelnější provokace, a ve spojení s mrzoutem – Mrzí mě to , je poznat že je nám skutečně tak neveselo, jak píšeme.
Smajlíci jsou ale také ideální jako rychlá odpověď, usmívající může posloužit jako díky, ano, namísto pochvaly, vyjádření potěšení, jako pozdrav, zamračený naopak slouží jako ne, značí – dopadlo to špatně, mám se špatně, zlobení se na někoho a podobně. Stačí naťukat v sms nebo mailu tři znaky, a někdy řeknou více než celá věta.
Smajlík už přitom vznikl v roce 1963, kdy ho stvořil výtvarník Harvey Ball jako součást jedné reklamní kampaně. S návrhem užít smajlíky v textu přišel až v roce 1982 Scott Fahlman, který doporučil radě informatiků užívat usmívajícího se smajlíka pro vtipné věci, a mračícího se naopak pro věci opačného rázu.
Zapi
Nejnovější komentáře