Krásné sobotní dopoledne, venku svítí sluníčko, na obloze není ani jeden mráček, lidé se radují, děti nadšeně pobíhají na sídlišti mezi svými rodiči, zatímco já s úsměvem kráčím za nimi. Nechávám je, aby si hráli, však tohle krásné počasí nevydrží dlouho, tak proč by si ho neužili?
Dnes se v našem ne příliš velkém městě konají velké bleší trhy, na které se těším už celý měsíc, od té doby, co to vím. Přestože jsem zvyklá oblékat se víceméně značkově a dbám na to, abych za žádnou cenu nevypadala ani trochu ošuntěle, bleší trhy jsou má slabost. Jsou to jediná místa, na kterých jsem ochotná koupit si něco z druhé ruky, jelikož mám stoprocentní jistotu, že se další den při procházce městem nepotkám s dívkou oblečenou ve stejném kousku oblečení.
Procházím se spolu se svými rodiči uličkami tvořenými z jednotlivých stánků a zvědavě nakukuju z jednoho do druhého, hledajíc něco, co mě vyloženě praští do očí. A nemusím čekat dlouho. V prvním stánku drobné doplňky jako náušnice, řetízky a prstýnky. V druhém rovnou stojánek na tyto skvosty, přičemž přiberu i pár dalších doplňků – obrázky, svíčky, nádherný lapač snů od rádoby indiánů.
A konečně přichází na řadu sekáč! Oblečení beru jedno přes druhé, nerozmýšlejíc se nad tím, jestli se mi k tomu něco hodí. Když ne, koupím to. Rozhodně ale neexistuje šance, že bych tu cokoliv z toho mohla nechat. Byl by to hřích. Ale mnohem větší hřích by byl, kdybych tam nechala kusy starožitně vyhlížejících doplňků do bytu. Bože, kéž by podobné akce mohly být pořád!
Anička S.
Mám to moc ráda, vždycky se najde něco super a za pár peněz