Hádky s rodiči

Se svými rodiči se hádáme od okamžiku, kdy umíme mluvit snad až do konce života. V období dospívání tyto hádky ale gradují až do výlevů plných vzteku a nenávisti a bohužel mívají často dohru v podobě různých zákazů a omezení. Jak tedy přežít pubertu s rodiči v klidu a v alespoň relativní pohodě?

Základem každého vztahu, a tudíž i vztahu dítě – rodič, je komunikace. Rodiče často na naše jednání a chování reagují podrážděně, protože nám nerozumí, neví, co si myslíme, co nás trápí a proč se chováme tak, jak se chováme. A stejně tak nerozumíme my jim. Hádkám a rozporům nezabráníme mlčením či uraženým boucháním dveří, ale mluvením a vysvětlováním svých názorů.

Abychom spolu mohli mluvit, musíme společně trávit čas. Jasně, že mají rodiče úplně jiné zájmy, které nám někdy připadají naprosto směšné či nudné. Jistě, že se radši baví o jiných věcech, než my, ale když to alespoň někdy překousneme, něco se o svých rodičích dozvíme a navíc ukážeme dobrou vůli, což oni určitě ocení…

I když máme tu největší snahu se nehádat, konfliktům vždy předejít nemůžeme. Řešením problému není před ním utéct, ale pokusit se ho řešit. Pokud dostanu ve škole pětku, rodiče se to stejně dřív nebo později dozví. Lepší je postavit se potížím čelem, než se je snažit ukrýt a pak si to schytat o to víc.

Hodně důležité na vztahu s rodiči je dodržovat sliby. Pokud rodiče uvidí, že co slíbíme, dodržíme, budou k nám mít důvěru. A taková důvěra rodičů není vůbec k zahození – pokud nám věří, často dovolí i to, co by za jiných okolností považovali za vyloučené. Navíc, pokud my budeme dodržovat své sliby, můžeme totéž vyžadovat od nich.

A na závěr to nejdůležitější: Naši rodiče nás milují a poslední, co by chtěli, je nám ubližovat. Pokud se jim nelíbí tvoje kámoška nebo kluk, není to známka toho, že by tě chtěli nějak omezovat. Jistěže se můžou ve svém úsudku mýlit, ale mají mnohem více zkušeností s lidmi a umí je lépe odhadnout… A navíc se o nás stále bojí. Bojí se, že uděláme nějakou pitomost a zničíme si život…

Anička