Jak poznat, že kámoška trpí anorexií?

Nedávno k nám do poradny přišel dotaz od Lucky, která se nám svěřila, že má obavy o její frendku, protože má podezření, že trpí anorexií.

Protože je toto téma nebezpečné a nejen kvůli modelingovému průmyslu pořád hodně diskutované, rozhodla se frendka sepsat několik ukazatelů, podle kterých můžeš poznat, že tvoje kamarádka trpí tímto onemocněním.

Bohužel není vůbec jednoduché tuto nemoc rozpoznat, nemocné se totiž snaží držet do v tajnosti, někdy si vlastně ani neuvědomují, že jsou nemocné, a tak je na jejich okolí, aby případně zbystřily a včas zakročily.

Kdy teda zpozornět? Když…

• Je posedlá svou váhou. To poznáš tak, že často o své váze nespokojeně mluví a pořád přemýšlí nad jídlem. Donekonečna je schopna číst tabulky, etikety potravin a počítat kilojouly apod.
• Hodně cvičí, a to ať se děje, co se děje, nedokáže udělat výjimku. Může mluvit o tom, že potřebuje vydat energii za všechno, co za den snědla.
• Když se schyluje k době jídla, najde si výmluvu, proč by neměla jíst, nebo raději rovnou odejde.
• Když už s tebou jí, tak se v jídle přehrabuje, tvrdí, jak nemá chuť, jak se včera přejedla a může mít i přednášky o tom, jak by mělo jídlo vypadat.
• I přesto, že je hubená jako lunt, přesvědčuje okolí, že přibrala.
• Často drží diety a některé mohou být opravdu extrémní, někdy jí jen jablka, jindy jen vývar nebo třeba jen zeleninu.
• Často chodí na toaletu a nejčastěji po jídle, možná si ji i mohla slyšet zvracet.
• Nosí volné oblečení, tak aby nebyla vidět její postava. Klidně si i ve velkém horku obleče dlouhý rukáv. O tom, že by s tbou šla na koupaliště nemůže být ani řeč.
•  Když zavedeš řeč na jídlo nebo na její váhu či postavu, může se ji změnit nálada, může být urážlivá, vznětlivá nebo vztahovačná.
• Bývá ji často zima, můžou se jí extrémně dělat modřiny, bývá bledá a mívá pocity, že omdlí.

Poznala jsi v tom tvojí frendku? Co dělat, když ano?

Začni tím, že si s ní o samotě promluvíš a vysvětlíš jí, čeho sis všimla. Řekni jí své obavy, mluv citlivě.

Pokud se ti otevře, zapomeň na rady typu: „Kdyby ses pořádně najedla (nebo méně cvičila), byla bys zase zdravá.“ Mnohem lepší bude, když se jí zeptáš, jak jí můžeš pomoct a nijak ji nesuď.

Nesnažte se jí nutit do jídla, poruchy příjmu potravy jsou velmi složitá onemocnění a mohla bys jí naopak zavařit

Pokud ti bude připadat, že se její stav nelepší, nebo dokonce zhoršuje, svěř se někomu dospělému, rodičům – tvým, jejím nebo třeba učitelce a nech to na nich.

Sandra Š.