Sourozenci

Jedináčci často touží po sourozencích, zatímco ti z početnějších rodin si někdy říkají, jaké by to bylo být jedináčkem… Obojí má své výhody i nevýhody. Záleží také na tom, kolik máme sourozenců, zda sestru či bráchu, a také jaký věkový rozdíl mezi sebou máme.

Jedináčci bývají standardně vnímáni jako rozmazlenější, ale často je to právě naopak, protože si musejí se spoustou věcí poradit sami, zvlášť když na ně rodiče nemají tolik času. Také si někdy mohou připadat osamělí a závidět těm z početnějších rodin, nejen veselé popichování, ale i parťáka ke hrám, sportu či na svěřování.

Pokud máme jednoho sourozence, obvykle právě výše uvedené touhy nemáme, potíže nastávají pouze, když si se sourozencem dvakrát nerozumíme. Svou roli hrají i věkové rozdíly, v případě že jsou nad deset let, hrozí, že nám starší sourozenec bude spíš druhou matkou, a mladší zase předskokanem našeho vlastního dítěte.

U sourozenců v podobném věku je už větší prostor pro společné zážitky, zvlášť u dvou sester. V bráchovi naopak můžeme, v lepším případě, najít ochranáře, a obecně se s ním většinou nenudíme. A říká se, že vůbec nejblíže k sobě mají dvojčata, zvlášť ta jednovaječná, to potom není nouze ani o stejná slova pronášená v tutéž chvíli.

Při trojlístku sourozenců někdy hrozí, že si jeden připadá poněkud odstrčeně, ve čtyřlístku se zase mohou tvořit tábory, což někdy zvlášť pro rodiče může být kapku náročné na diplomacii.

Existují i pětičlenné či vícečlenné rodiny, které nejčastěji vznikají, poté co si rodiče najdou nového partnera, kdy je obecně sžívání se s novými sourozenci těžší. V případě, že jsou naopak v takhle velké rodině sourozenci vlastní a vyrůstají spolu od mala, obvykle k překvapení okolí bývá nejméně problémů, už jen z toho důvodu, že na ně prostě není čas a prostor.

Zapi:-)