Když mi Martin nabídnul, abych šla s ním a s Davidem příští den odpoledne vybrat ty správný sluchátka, byla jsem štěstím bez sebe. Už týdny po něm chci, aby mi pomohl je vybrat, a on najednou má čas, a David půjde s náma!
Sluchátka mi jsou ukradený, řeším jenom, jak to navlíknout. Nejmíň dvě hodiny budu mít Davida pro sebe! Martin se samozřejmě nepočítá, je to kámoš a pochopí.
Ještě večer předtím nasazuju natáčky, lakuju nehty, a hlavně(!).. vytahuju z krabice fialový lakovky na jehlách, který čekaly na svou příležitost.
Představuju si nás dva, sedíme v kavárně OCéčka, olizuju pěnu capuccina a z nohy, v krátký sukni vysoko nad kolena, nechám sklouznout botu na špičku..jo…páni, do školy přijdu pozdě. Učitelka na matiku si nemůže odpustit rejpavou poznámku, když ve svých šteklích balancuju před tabulí. Klára se mě o přestávce zeptala, jestli jsem to snad možná trochu nepřehnala. „Blázníš? O týhle příležitosti se mi zdá už měsíce! Dnes nebo nikdy!“
„Jo, tak to jsem já, Kristýna“, směju se na Davida jako Paris Hilton a doufám, že fuchsiovou rtěnku nemám na všech předních zubech. Proč na mě tak nechápavě kouká? Známe se přece od vidění, tak teď má konečně možnost ten poklad prozkoumat zblízka !
Po hodině sedím v kavárně, lakovka sklouzla na špičku. Jinak by mi asi noha upadla. Olizuju capuccino úplně sama a ignoruju pohledy padesátiletejch páprdů. Že bych to fakt trochu přehnala?
Smokey
Nejnovější komentáře