Dříve jsi hodiny matiky (nebo třeba dějáku, to je fuk) nemohla vystát, ale teď sbíráš jedničku za jedničkou a do školy, která byla roky opruz, se najednou šíleně těšíš. Za tou náhlou změnou však nestojí uvědomění si důležitosti vzdělání, ale nový, úžasný, charismatický a sexy kantor, na kterého nemůžeš přestat myslet. Jsi zamilovaná do učitele a nevíš co s tím?
Asi tě zklamu, protože první, na co tě musím upozornit, je, že tohle opravdu není pravá láska. O svém učiteli toho přeci moc nevíš. Věk či počet dětí neukazuje na jeho charakter či vlastnosti, což jsou rozhodně důležitější věci při výběru partnera než výška postavy nebo barva očí.
Tvoje láska není ničím jiným než naprosto normálním a běžným vzhlížením k někomu staršímu, vzdělanému a dospělému, někomu, kdo to má v hlavě srovnané a tak moc se liší od pubertálně hýkajících obeďarovaných spolužáků.
Naprosto chápu, jak se cítíš, zažila to každá druhá z nás, přesto ti musím říct: nesnaž se svého učitele získat, stejně se ti to pravděpodobně nepodaří! Pokud mu svou zamilovanost dáš najevo (např. mu napíšeš dopis či vzkaz na písemku), dočkáš se z jeho strany buď nulové odezvy, nebo jemného vysvětlení ve smyslu „neblázni, ty jsi dítě a já tvůj učitel…“.
Většina dospělých mužů nemá o náctileté holky vážný zájem, a i kdyby tvůj milovaný učitel zájem měl, stejně se nemůže zachovat jinak, než tě odmítnout. V případě, že by nějak pozitivně reagoval na tvé milostné vyznání, riskuje ztrátu zaměstnání (a to nejen na vaší škole, drby se šíří opravdu rychle) a pokud je ti míň než 15, tak také oplétačky s policií. A to bys mu snad nepřála…
Navíc si zkus představit, jak by na vaši lásku reagovalo okolí. Jeho přátelé by ho přinejmenším nepochopili, v horším případě odsoudili, tvoji kámoši by se posmívali a rodiče dostali infarkt… Radši si zkus toho fešáka před katedrou vytlouct z hlavy a poohlédnout se ve své věkové kategorii, určitě narazíš na nějakého rozumného, chytrého a milého kluka.
Anička
Ahoj, je mi 14 a miluju svýho učitele. Jo, možná si řeknete: ,,Boze, jsi mladá, nejspíš ani nevíš, co je to láska” ale mně to prostě jako láska připadá. Sice bych moc chtěla, aby byl se mnou, ale má ženu a dítě a když ho vidím v ty třídě, jak se na nás usmívá, tak si říkám: ,,Jo, ten je šťastnej” a v tu chvíli se cítím hrozně skvěle. Je šťastný – na ničem jiném nesejde… No abych se vrátila k tý situaci – je to těžký, protože mu je cca 31 a má ženu a dite, nechci po něm něco víc, jen bych mu to prostě hrozně chtěla říct a chtěla bych, aby mi věnoval pozornost a chápal to. Musím přiznat, že se nejspíš líbí víc holkám, protože je opravdu pěknej – prostě sportovec no, ale já se do něj nezamilovala díky jeho vzhledu (i když přiznávám, že to taky z části napomohlo), zamilovala jsem se do něj tehdy, když jsem viděla, jak s klukama od nás ze třídy hraje basketball. Jak tam s nima tak hrál, tak jsem ho začala vidět úplně jinak. Líbilo se mi, jak jim šel vzorem a vypadalo to, jako by byl jeden z nich. Neuvědomila jsem si ty city hned. Přišlo to znenadání. Ráno jsem se vzbudila a cítila jsem se jinak – ten den jsem bez problémů vstala a těšila jsem se do školy. A dumala jsem nad tím, co mi tak může být. A pak jsem uviděla jeho a srdce mi začalo zběsile bušit. A v tu chvíli jsem si to uvědomila. Láska k učiteli je těžká, když to řeknete třeba kamarádce, odsuzuje vás a myslí si, že je to divný a tak. Ale divný to není. Je to přirozený. Jen mě mrzí, že pro něj nedokážu být dost dobrá…že nedokážu být důvod, který by ho donutil alespoň trochu víc se mi věnovat. Ostatní se vám kvůli tomu třeba posmívají a odsuzují vás, ale když doopravdy milujete, tak to nevzdáte. A tehdy skutečně poznáte, že je to opravdu láska. Jestli milujete svýho učitele a už vás nebaví se dívat, jak ten čas plyne a on se od vás pomalu a pomalu vzdaluje, tak mu alespoň řekněte, že ho máte RÁDI. Určitě ho to potěší a začne si vás nejspíš víc všímat a navíc nic neztatíte. Jsem ve stejné situaci, jako vy. Nikdy nejste sami a i když se vám třeba někdy zdá, že to nemůže být horší a že je tohle konec světa, tak není, je to začátek❤️
Přesně…
Ahoj. Už rok jsem zamilovaná do učitele, který učí více předmětů. Před prázdninami to bylo ještě OK. Potom jsme jo dostali na společenské chování a já jsem se o něm začínala dozvídat víc a víc věcí. Někdy nás bere do kina nebo divadla. Když jsme jeli jednou do divadla tak mi před mými čtyřmi kamarády řekl, že mě má rád. Teď mu bude 28 a mě chvíli po něm 15. Je nezadaný. Máme stejné zájmy a píšeme si. Přirozené že když se k němu přiblíží jiná holka tak začnu být žárlivá, a myslím si že by někdo mohl takto zjistit, jak na tom jsem. Za pár měsíců odejdu na střední, ale možná se budeme vídat v divadle. Kamarádky kolem říkají, že je to nesmysl a celé to berou jako srandu.
Ráda bych, aby mezi námi třeba i něco bylo, že by jsme se po maturitě dali dohromady. Vždy se první hodinu etikety kouká jen na mě. Myslíte že bych mu to měla říct? Nebo čekat, jestli mi řekne, že to taky tak cítí?
Aduš
Dívejte se, zamilovat se do kohokoli není vůbec nic špatného; tak už to ve světě prostě chodí… A zrovna pan učitel, který by měl personifikovat určité mravní a duševní hodnoty, je ten nejlepší a nejpředurčenější k nápodobě a pak i obdivu. Pokud nezneužívá svého úřadu, pak není nic špatného, když chodí se svou žačkou…. Vždyť ta láska je něco tak nádherného!
Jmenuju se Valerie a je mi čersvých 13 let. Před zhruba 2 mesicemi (4.11.2016) jsem se zamilovala do svého tridniho profesora. Je mu 28 let. Muj život je s ním asi propojeny, protože se narodil 25.5.1988 a porad mě pronásleduji čísla 25 a 5. Ale o to nejde …
Jednou jsme se třídou byli v poradně a tam nám řekl, že se mu muzeme svěřit s věcmi i mimo školu. A tehdy mě to napadlo…
Cestou zpět do školy jsem mu naznačila, že s ním chci o něčem důležitém mluvit a on řekl ze samozřejmě, že si po hodině mužeme promluvit. Hned jak hodina skončila jsem šla za nim ještě se dvěma spolužačkami, které to vedeli. Vůbec jsem nevěděla jak mám začít. Pak jsem se ho zeptala, jestli ví, co je to platonicka láska. Odpověděl ze ano. Pak už jsem nebyla vůbec tak nervózní a bavili jsme se úplně normálně. Nejvíc mě uklidnilo, že se na mě nezlobil a dokonce mi řekl, že je rad, ze to ví.
Jenže teď ho po každé hodině otravuju a porad chodím kolem (i do) jeho kabinetu. I když mi to nechce přiznat tak myslím, že už ho to štve. Jenže já si nemůžu pomoc a nevím co mám dělat.
Btw chodim do sekundy a v primne to byli všechno okej, začalo to až teď. Jo a on má zenu …
Búdu ráda za každou odpověď
Zamilovala jsem se do svého učitele. Musím říct,že ho znám lip než sebe. Vše mi o sobe řekl a ja zas o sobe jemu. Pisem si už dva roky a má mě moc rad tak jako i Já jeho. Před půl rokem jsem mu napsala ze ho milují a on řekl,že se mu to už stalo a ze nechce riskovat další sklamani semnou. Pochopila jsem ho ale je to čim dal horší . Jen se na něj podívam a čela Hořim. Řekne moje jméno a ja začnu koktat. Když ho vidim a mam s nim mluvit tak to ani nedokážu,protože se bojim se ze mu to vypadne z hlavy a ja mu řeknu do oči co k němu cítím. Už se mi to pár krát stalo,že jsme spolu mluvili a ja mu to chtěla říct,ale strach z toho ze mi do oči řekne že to nejde je strašný. Chtěla jsem si s nim přestat psát abych na něj zapomněla ale oni to nezabírá. Nevydržíme so spolu nepsat. Od rána až někdy do pul noci si spolu pisem. Když jsme ve škole tak spolu moc mluvit nemůžem a to me zere. Ale Já věřim ze to nejí jen “platonicka láska mezi mnou a jim” je to skutečný… silně tomu verim…
Se máš že si s ním alespoň píšeš.
Líp se řekne, než udělá. Já se zamilovala do vedoucího z tábora. Je o 10 let starší než já. Nevím co s tím. Je strašně úžasný. Je to jiné než se zamilovat do učitele. Když jsi s někým dva týdny tak ho celkem poznáš. A že je to nějaká pomíjivá láska ? Kdepak. Tohle se se mnou táhne už 5 let.
Ale někdy se může stát, že se oba vzájemně zamilují a milují se opravdově. Nikde snad neni psáno, že se nebudou milovat.